Příběhy hráčů 2018-08-31T15:08:44+00:00

Co všechno s námi můžeš zažít?

Vojtův příběh:

Před odjezdem jsem e-mailem dostal rozsudek, že jsem odsouzený na 3 roky a že teda musím utéct na Cookovy ostrovy. Věci které si smím vzít si musím sbalit do krabičky od cigaret, peněz max. 5 €. Na poslední chvíli ještě povolili vzít si mobil. Já jsem byl ve dvojici s jednou holkou, která se také přihlásila sama a kterou jsem vůbec neznal. Do krabiček jsme si vzali izofólii, trochu jerky masa, píšťalku, vytištěnou mapu Evropy.
Sraz byl v pátek večer v Brně. Vzali nám všechno naše oblečení kromě spodního prádla a museli jsme si vzít vězeňská pruhovaná pyžama. Nohy nám svázali řetězem. Ještě v Brně jsme hráli únikovku, na jejím konci jsme dostali zprávu, že se máme dostat do Bratislavy. Řetězy nám rozdělal svým nářadím kamióňák už kousek za Brnem.
V Bratislavě jsme si chtěli sehnat jídlo a já jsem vymyslel, že v McDonaldu lidi odkládají nádobí na takové ty vozíčky a že někdo určitě něco nedojí a my to pak z toho vozíčku vezmeme a sníme. Jenže McDonald není školní jídelna, tam tohle vůbec neplatí, všichni dojedli do posledních drobků. Když jsme tam tak stáli asi 20 minut, přišel k nám jeden kluk a vyptával se nás, proč máme na sobě ty pruhovaný pyžama a co to má znamenat, a jak jsme mu začali popisovat naší hru, tak nás poslouchala půlka restaurace
Jeden pár od vedlejšího stolu nám nabídl, ať jdeme k nim domů, že nám dají nějaké staré oblečení co už mají na vyhození. Nakonec nám nandali fakt pěkné oblečení a ještě plno dalších užitečných věcí, jako třeba tašku přes rameno.
V Budapešti jsme měli za úkol podle obrázku najít jednu starou odstavenou lokomotivu, ve které byla ukrytá zpráva. Z té jsme se dozvěděli jednak, že se máme do pondělí do 12 hod. dostat do do bosenského přístavu Šćit, jednak tam byl papír se seznamem úkolů, které po cestě máme plnit s bodovým ohodnocením. Úkoly byly třeba sehnat potvrzení starosty libovolné obce, že jsme nevinní, přejet část cesty v nákladním vagónu, vydělat si na jídlo prací v restauraci, jet traktorem, oficiálně požádat o občanství nějakého státu, ulovit a sníst nějaké zvíře, vydělat si peníze hudbou, naučit se nějakou národní písničku. My jsme ty úkoly moc nestíhali plnit, protože jsme měli co dělat, abychom stihli se dostat do cíle. 
Dost dlouho nám trvalo vymotat se z Budapešti. Snažili jsme se i vyjet vlakem na černo, ale průvodčí nás dost rychle našel a vyhodil. Foto č. 2 je ze záchodu ve vlaku, kde jsme se snažili skrýt:
 Myslím, že zpěvem bychom se živit neměli, přesto se nám v Kecskemét (Maďarsko) podařilo takto vydělat 400 forintů.
Ze soboty na neděli jsme přespávali v papírových krabicích v podzemní garáži pod supermarketem v Szegedu:
V neděli se nám podařilo dostopovat ze Szegedu do Sarajeva. Když jsme pěšky přecházeli hranice ze Srbska do Bosny a Hercegoviny, celníci nás nejprve nechtěli do země vůbec pustit, protože jsme neměli u sebe žádné peníze (resp. celkem 6 €). Když jsme jim ale vysvětlili pravidla hry, řekli, že jsou velkými fanoušky našeho týmu.
V Sarajevu nás v tramvaji chytli revizoři a řekli si o úplatek 15 € za každého a nechtěli věřit, že u sebe máme jen 5 €. Nejprve vyhrožovali, že nás odvedou na policii a že to bude stát daleko víc, když jsem se ale začal převlíkat do pruhovaného pyžama, tak s udiveným výrazem znenadání zmizeli.
Cílové místo Šćit nebyl žádný přístav, ale poloostrov na Ramském jezeře. Dorazili jsme tam jako první, ale asi hodinu po nás dorazila další dvojice. Holky byly neskutečné, splnily většinu úkolů a nasbíraly strašně moc bodů. Třetí dvojice skončila někde v Chorvatsku a k jezeru se vůbec nedostala a Tomáš, který jel sám, k jezeru dorazil až pozdě odpoledne.
U jezera jsme se od pořadatelů dozvěděli, že musíme postavit loď a na ní se dostat na ostrov uprostřed jezera. Za body, které jsme nasbírali v průběhu cesty, jsme si pronajali dva plastové sudy, k nim jsme přivázali europaletu, kterou jsme vyžebrali ve vesnici. Ani my, ani holky, jsme ale až k ostrovu nedopluli, byl moc silný vítr.
Večer jsme popíjeli s policajty, kteří nás vytáhli na motorovém člunu z vody. Zpátky jsme jeli autobusem ze Záhřebu.
Kdybych to měl zhodnotit: cestou jsem spoustukrát nadával sám sobě, že jsem se do takové blázniviny přihlásil. Zpětně to ale hodnotím pozitivně a jsem rád, že jsem jel.